Čekat na soumrak jsi odešla

po břehu polí a okrajem střech        

za tebou se tráva tvá zavřela

jak voda v bolavých dnech.

Náplast tmy na trny růže

jež pod víčky hojívá pláč

nerad bych zůstal ti dlužen

a tak líbám tvé stíny na tvář.

V zahradě byla jsi daleká

komu jsi do tmy zasvítila?

snad čekalas na černá jablka

abys je do klína chytala.

A k zemi jsi na chvíli ulehla

mlhu za bílé tělo tvoje

aby ses před ránem vracela

rozplývat se ke mně do pokoje